Nová severokorejská doktrína značně zvyšuje jaderné riziko na poloostrově

Severní Korea se v roce 2006 stala devátou zemí, která má jaderné zbraně, po výbuchu její první A-bomby 9. října. Pro Pchjongjang to pak byla otázka reakce na vnímanou hrozbu ze strany Spojených států a opakovaného napětí s jejich jihokorejským sousedem, ale také velmi účinné přiživování propagandy režimu vůči populaci velmi zkoušené desetiletími extrémní chudoby.

Navíc, pokud severokorejský režim věděl, že se během studené války může spolehnout na Peking a Moskvu, sovětský kolaps na počátku 90. let a výrazné ekonomické sbližování mezi Čínou a Západem, které začalo v polovině předchozí dekády, přesvědčilo Kim Čong-ila o potřebě získat takovou zbraň, a to i s rizikem poškození vztahů s jeho dvěma spojenci Severní Koreje, kteří navíc schválili nukleární dekret Spojených Severní Koreje.

Severokorejská doktrína vyvinutá Kim Čong-ilem však byla zamýšlena především jako obranná se dvěma striktními rámci použití: jaderným útokem proti Severní Koreji nebo konvenčním útokem přímo zaměřeným na režim a jeho vůdce.

V žádném okamžiku v této doktríně nebylo prvním záměrem použití jaderných zbraní zmíněno, ba ani uvažováno. Je pravda, že kromě politických aspektů byly jaderné zbraně v rukou Pchjongjangu tehdy velmi objemné a jejich použití nebylo možné pojmout na taktické úrovni.

Od nástupu Kim Čong-una, syna a dědice Kim Jung Ila, do čela země v roce 2011, vynaložil režim velmi důležité úsilí právě k miniaturizaci severokorejských jaderných hlavic, ale také k vývoji nových vektorů, ať už balistických nebo řízených střel, mnohem pokročilejších než ty, které nahrazují.

A ve skutečnosti má Pchjongjang nyní taktické rakety schopné nést kompaktnější jaderné nálože, stejně jako nové mezikontinentální nebo středně proměnlivé rakety, což značně mění rovnováhu sil na Korejském poloostrově, ale také v celém Pacifiku.

Zároveň se v posledních letech objevila nová doktrína ve slovech severokorejského vůdce, ale také jeho sestry a potenciální dědičky Kim Yo-Jong, která předpokládá a teoretizuje použití taktických jaderných zbraní k útoku na Jižní Koreu, její ozbrojené síly a infrastrukturu, a to je prvním záměrem.

Jinými slovy, Pchjongjang nyní považuje za legitimní a potenciálně efektivní použít taktické jaderné zbraně proti svému sousedovi k zajištění vojenského vítězství, například za účelem znovusjednocení poloostrova, zejména proto, že země nyní má mezikontinentální balistické střely schopné zasáhnout Spojené státy, což je v takovém případě zbraň dostatečná k tomu, aby udržela Washington, jeho armády a jeho jaderné síly na uzdě.

Zbývá přečíst 75 % tohoto článku,
Přihlaste se k odběru a získejte přístup!

Les Klasické předplatné poskytnout přístup k
články v plné verzi, A bez reklamy,
od 6,90 €.

Předplatné newsletteru